21.02.2017 –– architektura –– Jakub Sochor

Brněnské krematorium, vrcholné dílo architekta Ernsta Wiesnera a jedno z nejpozoruhodnějších děl československé meziválečné architektury, bylo prohlášeno národní kulturní památkou. Stavba, jež přesahuje mechanicko-funkční aspekty krematoria a svým tvaroslovím proniká do sakrálně-kultovní oblasti, se tak zařadila po bok brněnského hotelu Avion, který užívá téhož stupně památkové ochrany.

Wiesnerův návrh krematoria, které bylo vystavěno v letech 1925 až 1930, zvítězil v architektonické soutěži nad projekty Pavla Janáka, Vladimíra Škáry a Antonína Blažka. Svou funkční podstatou, jakož i polohou (stavba tvořila samotný horizont města), šlo o mimořádný úkol, jehož architektonicko-společenský význam přesahoval Wiesnerovy dosavadní realizace.

Objekt sestává z několika samostatných objemů, jež jsou postupně vrstveny a členěny v závislosti na jejich provozním určení. Základem je oranžová podnož, do níž je vsazena bílá hmota obřadní síně, po bočních stranách lemovaná travertinovými pilíři s jehlancovitým zakončením. Z hlediska výtvarného vyznění však nelze stroze hovořit o posloupnosti jednotlivých provozů, nýbrž o důmyslné analogii smutečního pochodu, jejíž součástí měl být původně i komín, jakožto zakončení pozemského života – korunované splynutím zpopelněného s nebesy.

Kromě stereometrické elegance a čistoty, jež je dána vyváženým členěním objemů, nutno poukázat na působivý soulad užitých barev a materiálů, kde sytá barva podnože je harmonizována bílou síní, přičemž celek vkusně zpestřuje proměnlivá travertinová struktura pilířů. Hmotovým doplňkem, jenž rozšířil areál krematoria, jsou postranní kolumbária, s elegantním zastřešením a symetrickým rozvržením.

Jestliže některé Wiesnerovy návrhy z dvacátých let minulého století signalizovaly architektovu schopnost sloučit formální znalost funkcionalistických postupů s výtvarnými tendencemi, v případě krematoria to platí dvojnásob. Nejedná se o pouhý technický objekt s žárovišti, nýbrž o stavbu s takřka sakrální atmosférou, která je imanentní složkou výše nastíněné architektury – je jejím plnivem, jež pojí jednak veškeré provozní funkce krematoria, jednak polohu, v níž se objekt nachází.

Čtěte další články na téma Ernst WiesnerBrno

Foto: Muzeum města Brna