08.03.2014 –– umění –– Helena Veličová

Darker Than Black je výstava, která se nám snaží ukázat, že černá barva může být nejen tmavá, ale i tmavší či nejtmavší, což jí dává neuvěřitelnou sílu a obrovský interpretační prostor. Přesvědčit se o tom můžete do 4. dubna v bratislavské galerii Soda, kde pod kurátorským vedením Kataríny Slaninové vystavují čeští a slovenští výtvarníci.

Výstava poukazuje na mnohovýznamovost barvy, která je na jedné straně spjata s negativy, jako je zlo, strach, smrt, stejně je však spojována i s elegancí, silou, autoritou. Černá je barvou chudoby, ale i pokory. A někde uprostřed mezi těmito protipóly nacházíme i asociace se záhadou a nekonečném, tedy s něčím, co bude lidi svou tajemností vždy přitahovat. V tiskové zprávě se také dočteme, že žádná jiná barva během celé historie neprocházela takovými radikálními změnami ve vztahu s lidským vnímáním a chápáním. A že zřejmě toto jsou důvody, proč i v současnosti se mnoho autorů touto barvou zabývá, pracuje s ní a využívá její energii.

Soda představuje výběr „černých“ prací devíti českých a slovenských autorů a jedné umělecké dvojice. Hned při vstupu do galerie nás přivítají Black Mental Kids na kresbách Jana Vytiska, ​​který bezpochyby patří k té části vystavujících, u kterých se černá neobjevila náhodou. Spolu s Borisem Sirkem a Josefem Bolfem zastupují totiž autory, jejichž fascinace temnými tématy je zjevná na první pohled. Sirka se na výstavě prezentuje sice malbou, stejně známá je však i jeho černá hudba a chaotické prostředí a deformované postavy z Bolfových maleb či pekelné a hororové výjevy Vytiska ukazují, že ta nejtmavší černá se do jejich děl nepřeměňuje jen sporadicky, ale jde o jakousi „celoživotní filozofii „. I soubor pláten Deeper Aggression od Andráse Cséfalvaya a malba Ona Lucie Dovičákové pracují s černou v rámci její tradiční symboliky, každý však v kombinaci s vlastními tématy.

Druhou skupinu prací na výstavě představují kresby dvojice Jiří Franta – David Böhm a Martina Špirce. Česká dvojice, zastoupena díly z cyklu Oxymoron a dvojkresbou Lsjkdghvoisdvgh, tedy pro ně typickými pracemi, které vznikají tak, že si práci vyměňují a postupně střídavě dokreslují, tvoří bez skic a tak nikdy nevědí, co vlastně nakreslí. Často si pomáhají netypickými nástroji, popřípadě nechají za sebe vytvořit kresbu strojem (bagrem, motorkou…), vždy však pracují s černou ve formě lineární stopy. Martin Špirec naopak pracuje ve své práci Kresba I s tímto médiem jako s malbou. Černá se v těchto pracích stává zcela samozřejmou, ne však až tak ve spojitosti s obsahovou stránkou, jak s médiem kresby.

Silná, výrazná a důrazná černá se objevuje v pracích posledních třech autorech. Videozáznam In Oil We Trust Jaroslava Kyša, dokumentuje jeho intervenci ve veřejném prostoru Moskvy, kde ze sebe dělá ropný vrt. Díky použití černé barvy, která mu vyvěrá z úst, neumírá jen on sám, ale celý současný svět. Tíživá černá se objevuje i v objektu Lucie Tallové z cyklu Schwarzer Regen nebo Černý déšť, který vznikl v rozporuplném období, kdy něco končí, jiné začíná a stále prší. V interaktivní instalaci Planetary System Pavly Scerankové se černá spojuje s důležitostí, velikostí a nekonečností (nejen mezilidské) komunikace a vztahů. Instalaci tvoří středová osa představující slunce, kolem níž krouží osm koulí příze, jejichž velikost je úměrná jednotlivým planetám naší soustavy. Návštěvníci výstavy mají možnost uplést propojení mezi planetami a sluncem, čímž se jednotlivé planety zmenšují, ale zároveň si k sobě najdou cestu. I když v tom nejčernějším scénáři by nepletl nikdo.

Čtěte další články na téma výstava

Foto: SodaHelena Veličová
Zdroj: Soda