03.11.2010 –– architektura –– Jakub Sochor

Hodiny by měly být součástí každého náměstí. Výjimkou není ani to největší brněnské, tedy náměstí Svobody, na kterém byl v září slavnostně odhalen unikátní hodinový stroj, zhotoven z ušlechtilých materiálů a poháněn vytříbeným mechanismem. Ten řídí signál z Frankfurtu nad Mohanem.

Stroj o hmotnosti 24 tun je dělen na devět jednotlivých segmentů, přičemž ve dvou horních, které se otáčejí, je situován samotný hodinový mechanismus, jehož informační výstupy jsou děleny na tři samostatné části – vteřinovku, minutovku a hodinový ciferník. V hodinách se nacházejí čtyři skleněné díly z čirého optického skla, které slouží k samotnému měření času. V 11 hodin dopoledne dojde k jejich složení, po němž se opět rozejdou.

Tmavý obelisk je zhotoven z působivé leštěné žuly typu „nero zimbabwe“. Je vysoký 580 centimetrů a v nejsilnější části disponuje průměrem 170 centimetrů. Tvar celku je nejen inovativní a působivý, ale zároveň odkazující na historii města Brna, konkrétně události roku 1645, kdy na sklonku třicetileté války obléhali Brno švédské jednotky v čele s generálem Lennartem Torstensonem. Hodinový stroj totiž evokuje vzpřímenou nábojnici. Slouží tedy nejen ke zjištění konkrétní informace o čase, ale také jako memento krutých časů města v době švédského obléhání.

Útroby hodinového stroje, na něhož soutěž vyhrála dvojice Oldřich Rujbr a Petr Kameník, skrývají specifické skleněné kuličky, vyvedené v barvách města Brna, tedy červené a bílé. Každý den, přesně v 11 hodin, stroj jednu z nich vydá a vypustí ven z jednoho z otvorů v dolní části obelisku. V Brněnských pověstech se totiž objevila zmínka o tom, že výše zmíněného generála Torstensona bylo možné zneškodnit pouze skleněnou koulí, odlitou za pomoci magického rituálu a odpálenou o půlnoci.

A proč dochází k významným krokům hodinového stroje vždy v 11 hodin dopoledne? Ona 11. hodina dopolední má pro Brno historický význam. V dobách obléhání Brna se totiž švédský generál Torstenson jednoho dne zařekl, že buď Brno dobude, než začnou v kostele sv. Petra a Pavla na Petrově vyzvánět poledne, anebo obléhání zanechá. Když pak na město zaútočil a Brno bylo už takřka dobyto, stařičký zvoník se rozhodl, že dodá sílu obráncům tím, že jim zazvoní na zvon. Když tak učinil, Tortenson si myslel, že už je poledne, a od Brna odtáhl, ač bylo teprve 11 hodin. Od těch dob se v tomto kostele zvonilo poledne vždy už v 11 hodin.

Druhá varianta pověsti tvrdí, že Torstenson se tak zařekl na válečné poradě v předvečer posledního útoku na Brno a slyšel ho špehující Brňan. Následujícího dne, když bylo 11 hodin a zdálo se, že Brno padne, rozhodli se obránci nechat zvonit na Petrově poledne o hodinu dříve.

Foto a zdroj: BrnoČas pro BrnoUrban centrum Brno