27.06.2008 –– interiér –– Miriam Holeščáková

Nově založené studio Inveno je v podstatě DNA výrazného designéra René Šulce, který patří mezi často publikovaná jména reprezentující český design doma i v zahraničí. Studio navazuje a rozvíjí dlouholetou designérovu zkušenost s průmyslovým designem. Více je přiblíženo v rozhovoru.

Zeptali jsme se Reného Šulce, jak by charakterizoval design z hlediska své profese?
Design je pro mě tvůrčí  činnost, která dává možnost aktivně ovlivňovat jak vypadají a fungují věci kolem nás, předměty běžné potřeby. Design pro mě není jen estetická stránka věci, je to pro mě také proces, který při tvorbě proniká a poznává podstatu věci, se kterou potom pracuji. Je to nezbytná součást tvůrčího procesu, musím vědět jak věc funguje, abych mohl navrhnout to, jak bude vypadat.

Mohl bys zmínit počátky, například co jsi vystudoval?
Vystudoval jsem Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, Katedra designu ve Zlíně, ateliér Design I. V průběhu studia jsem byl dva roky na stáži v atelieru Architektura a design u prof. Pelcla.

Jak by se dal definovat vznik studia Inveno?
Před dvěma lety jsem založil společně s Dariou Podboj ateliér Studio ndr, kde jsme společně pracovali na projektech designu a interiéru. Přesně po dvou letech jsme se však nakonec rozhodli jít každý svou cestou a Daria z ateliéru odešla. Ateliér však dále pokračuje s novým názvem Inveno. Zabývám se hlavně designem, konkrétně svítidly, nábytkem, produktovým designem a v neposlední řadě také zdravotnickými pomůckami. Zdravotnické pomůcky je velmi zajímavá kapitola mé tvorby. Velmi tam záleží na ergonomii, funkci a technologii zpracování. Zdravotnický design je design předmětů běžné potřeby, předmětů pro mnoho lidí. Tenhle lidský rozměr na tom mám rád. Design nemusí být exkluzivní věci pro bohaté, jak si většina lidí myslí. V současné době také připravujeme s firmou Lucis novou kolekci interiérových svítidel. Předpremiéra již proběhla na jaře v Itálii v Miláně. Bude to kolekce čtyř řad svítidel kombinujících tradiční českou sklářskou technologii ručně foukaného skla a moderních technologií v podobě kompozitních materiálů, laminátů. Česká premiéra bude na podzimním Designbloku 08 na stánku firmy Lucis. Po té bude zahájen prodej.

Tvá profese je prvořadě o vytváření /tvorbě autorského designu, ovšem k tomu, aby se idea stala skutečností, je nutná dávka kooperace s klienty a průmyslem – jak je vnímáš ty?
Řekl bych, že za pět let, kdy se pohybuji v oboru na samostatné dráze se to v Čechách velmi zlepšilo. Je tu řada osvícených výrobců, kteří do designu investují a je to rozhodně vidět na jejich produkci a také na tom, že se úspěšně prosazují v zahraničí. S těmi se snažím spolupracovat. Za všechny např.: Lucis, mminteier.
Pak mně také oslovují Ti, kteří si všimli, že design může ovlivnit to, jak obstojí jejich výrobky v konkurenci. Mezi nimi jsou tací, kteří úplně nevědí co mají čekat a trochu přešlapují a jsou i tací, kteří poměrně vědí co chtějí, ale pořád hledají cestičky jak to pořídit co nejlevněji. S těmi je potíž. Je třeba mezi nimi hledat, ty kteří mají potenciál, jen nemají zkušenost s designérem a když poznají co dobrého jim to přináší, neváhají do designu dále investovat. Přesto všechno už jsem udělal i zkušenost, kdy jsme s výrobcem vyvinuli produkt, ale nakonec výrobce nevěděl co si s produktem počít. Proinvestoval peníze ve vývoji a nakonec výrobek leží ve skladu ladem, protože to výrobce neumí prodat. To je velká bolest některých českých výrobců, že pak nevědí co si s designovým výrobkem počít. Jsou zaskočeni tím, že se výrobek sám neprodává, když všichni přece říkali, že to funguje. Nechápou, že to nekončí tím, že na konci linky vypadne produkt, že tam  jsou teprve v polovině cesty. Je třeba umět věc propagovat a prodat a do toho už někdy nechtějí investovat nebo to prostě neumí. To je velká škoda. Rád navrhuji pro české firmy, dalo  by se říci, že věřím „zlatým českým rukám“, prostě je tady velký potenciál, hluboce zakořeněné řemeslné mistrovství a to je třeba podpořit. Vlastně je to vzájemná podpora.
Na celém vývoji nového výrobku mám rád být článkem řetězu. Tvůrčí proces není jen návrh designu, na tento proces navazuje konstruktér a technolog. Ale je tady i ten řemeslník, který stojí u tavící pece nebo třeba u pily, ten také musí vědět, že je součástí procesu. Protože často právě i ten řemeslník a jeho zkušenost a zaujetí umí realizovat inovativní myšlenku designéra.

Foto: Inveno