18.06.2010 –– produkty –– Ondřej Krynek

Mladý designér a brněnský student Martin Miklica se se svým robotem Malý princ vloni dostal do finále prestižní mezinárodní soutěže Electrolux Design Lab 2009. Od té doby bydlí v Nizozemsku, kde okouší odlišné postupy v přístupu k designu. Nyní navrhuje elektomobil pro město Rotterdam a serveru DesignMagazin.cz odpovídal na několik otázek.

V roce 2009 byl Martin Miklica ještě student VUT v Brně, když přihlásil do soutěže Electrolux Design Lab 2009 svůj návrh Malý princ. Robotický skleník byl navržen tak, aby zpříjemnil pobyt budoucí populaci planety Mars. Robot se sám stará o vlastní rostlinu, která je umístěna v prosklené části robota. Rostlině umí poskytnout vše potřebné a komunikuje i s ostatními roboty, čímž se také učí. I když jeho robot neobsadil první místo, dostal se do finále, kam se z českých designérů dostalo jen duo Jan Čapek a Kryštof Nosál s pračkou pro muže Washman v roce 2004.

Jak vám změnila účast v soutěži Electrolux Design Lab 2009 život?
Dostal jsem těch patnáct minut slávy, o kterých mluvil Andy Warhol. Viděl jsem, že věci se dají dělat i jinak, než jak jsem si myslel a jak nás učí. Taky mě napadlo, že asi nedělám věci tak úplně špatně, to člověku trochu zvedne sebevědomí. Abych z toho měl nějaké konkrétní hmatatelné zisky, na to bych asi musel být průbojnější. Ale doufám, že to nebylo mé poslední slovo na designérské scéně.

Zaznamenal jste nějaké ohlasy ze zahraničí?
Jestli po mě skočila nějaká velká nadnárodní společnost? To ne, tak to bohužel nefunguje. Potěšily mě pochvalné komentáře od anonymních diskutujících pod články na internetu, protože ti, jak známo, nikomu nic nedarují. Samozřejmě jsem se také dozvěděl, co všechno jsem zkopíroval, případně vykradl, až jsem se někdy divil.

Účastníte se často soutěží?
Soutěží se účastním tehdy, pokud se domnívám, že bych mohl vyhrát nebo alespoň pobavit obecenstvo. Takže zcela výjimečně. Stejné to bylo s Electrolux Design Lab. Při odesílání přihlášky jsem ani nemyslel, že se s návrhem stane něco víc, než že se na něj porotci podívají a usmějí se. A ono se vlastně ani o moc víc nestalo, chleba kvůli tomu levnější nebude.

Na čem v současnosti pracujete?
V současné době pracuji zejména na úkolech pro školu v Rotterdamu. Zdejší přístup je trochu jiný než na českých školách, daleko víc provázaný s praxí a soukromými subjekty. Projektů je méně, avšak propracovávají se do nejmenších detailů, od prvotní myšlenky až po přípravu podkladů pro výrobu, i komunikace se zákazníky je často pouze na bedrech žáků.
Z tohoto důvodu by mnohé mé poslední práce připadaly neznalým pozorovatelům jako velmi komplikované nezajímavé technické záležitosti (například formy pro vstřikování plastů), avšak dalo mi to lepší vhled do skutečných výrobních procesů.

Divácky nejzajímavější projekt, na kterém zde pracuji, je nejspíš Future Urban Mobility, návrh elektromobilu pro město Rotterdam, který by mohl sloužit jako taxi nebo lehké užitkové vozidlo. Na celém projektu pracuje několik desítek lidí rozdělených do mnoha týmů, což mi přes četné těžkosti a nedorozumění (dané spíš rozdílným myšlením než jazykem) přineslo mnoho cenných zkušeností.

Malý princ byl podle vašich slov inspirován knihou Nahé slunce od Isaaca Asimova, robotem R2-D2 z Hvězdných válek, vejcem i hmyzem. Čím se inspirujete nyní?
Stále tímtéž, proto všechno, co navrhnu, vypadá stejně. (smích) Nedalo mi to trochu si nedloubnout do designérského hnízda. Možná jsem tohle řekl v jednom z rozhovorů pro Electrolux jen proto, abych nevypadal jako kulturní barbar. Čím byl projekt Malého prince inspirován zejména je zcela zřejmé. Základem je vždy zákazník – spotřebitel. Koho byste chtěli potkat, kdybyste „ztroskotali“ uprostřed ničeho na Rudé planetě? A nakreslili byste mu beránka?

Jak dlouho trvalo vytvoření kompletního návrhu Malého prince?
Velmi krátkou, řekl bych zhruba týden. Samozřejmě počítám pouze dobu od prvního nápadu po vytvoření podkladů pro tvorbu vizuálního modelu. Kdyby se měl stavět skutečný funkční prototyp, trval by vývoj ještě měsíce až roky, a mnohé by bylo nutno změnit. Tak to už s designem bývá.

Je možné někde vidět prototyp?
Maketa se toulá spolu s ostatními modely ze soutěže někde po Evropě. Až budou vyhlášeny výsledky letošního ročníku, bude vystaven v centrále Electroluxu a tuto štafetu převezmou nové modely.

Máte nějaké vize designu budoucnosti?
Už dnes z hlediska stylingu neexistuje prakticky nic, co by nešlo udělat. Všechny myslitelné tvary z libovolných materiálů, nepředstavitelné povrchové úpravy a struktury, dokud jste schopni to zaplatit.
V budoucnu se otevře obrovský trh rozvíjejících se asijských, jihoamerických a afrických trhů, který bude požadovat výrobky kvalitní, pěkné, ergonomické, ekologické, odolné, ale zejména levné. Skloubit všechny tyto požadavky bude v příštích dekádách velký úkol nejen pro designéry.
V nadsázce bych řekl, že navrhnout lampičku v ceně průměrného západoevropského platu umí kdekdo. Navrhnout prosté nástroje pro africké zemědělce nebo filipínské rybáře, to je jiná. A musím přiznat, že mě by to bavilo víc.

[youtube]http://www.youtube.com/watch?v=I4FmG6ZDdiU[/youtube]

Video: Krátká animovaná vize robota Malý princ pro Electrolux Design Lab 2009

Jaký je váš oblíbený designér, architekt nebo módní návrhář?
Třeba Jan Kaplický, Luigi Colani, Vivienne Westwood, fascinují mě třeba obrazy Josepha Williama Turnera nebo Marka Rothka. A jak už to bývá, skutečnou práci dělají lidé, jejichž jména nikdy neuslyšíte. A i ti si zaslouží obdiv, vlastně stejně jako jakýkoliv jiný člověk, který tvoří jen další cihlu ve zdi.

Foto a zdroj: Martin Miklica a Electrolux Design Lab