12.08.2012 –– události –– Kateřina Farná

Proslulý sklářský výtvarník René Roubíček vystavuje v pražské Novoměstské radnici s neméně slavným architektem a designérem Bořkem Šípkem. Expozice plná uměleckých předmětů, skleněného nábytku, váz, mís, světel a dalších objektů se jmenuje Generace ve skle a potrvá do 9. září 2012.

Společně vystavují poprvé a rovnou ve velkém stylu, protože oslavují nejen devadesátiny René Roubíčka, ale také svůj výjimečný vztah. Vystaveny jsou objekty, vázy, nápojové sklo nebo lustr. Dohromady vytvářejí zvláštně křehkou krajinu, zajímavým zážitkem je šplhat radniční věží nahoru a v každém patře objevovat něco nového.

„Sklo je jako materiál zázrak, možná ani zlato nemá takovou cenu. Sklo vám teče před očima a vytváří vám šance. Já se mu zase snažím vytvořit podmínky, aby se tvářilo co nejvíc po svém. Sloužím mu, aby se předvádělo ve své jedinečnosti,“ říká René Roubíček, který se s Bořkem Šípkem překvapivě nedomlouval na žádné koncepci. V části proslulého umělce Roubíčka, který na přehlídce Expo Brusel v roce 1958 způsobil senzaci svou rozměrnou abstraktní kompozicí, za niž si odvezl Grand Prix, převažují objekty. „Ty se mi líbí nejvíc, protože nesou v sobě bohatství projevů skla. Můžu se na nich vyřádit,“ dodává.

Třiašedesátiletý bývalý hradní architekt, zakladatel sklářské firmy Ajeto a spolupracovník prestižní italské značky Driade, jenž získal věhlas návrhem skleněného domu v Hamburku, je mimo jiné autorem skleněných hudebních nástrojů, včetně nádherně zdobených didgeridoo. „Nedělám umění, uměním se může provokovat, já dělám design. Všechny mé věci se dají používat, a i tam je třeba akceptovat, jak se lidé chovají,“ reaguje Šípek na dotaz, zda ke sklu přistupuje podobně jako k architektuře. Kdysi totiž poznamenal, že nejdříve musí člověk pochopit lidi, a teprve potom dělat architekturu.

Oba pány spojuje kromě skla mnohem pevnější pouto. Jsou jedna rodina, protože po smrti rodičů se mladého Šípka ujal právě René Roubíček. „Bořek byl spolužák mé dcery. Často ho k nám vodila, a když mu zemřela i matka, potřeboval rodinného zástupce. Tak jsem to vzal na sebe,“ vzpomíná Roubíček, díky němuž se Šípek dal na sklo. „Mě jako mladého nezajímalo. Koukal jsem po architektuře a po designu. Když jsem Renému řekl, že se chci stát architektem, odpověděl, že architekt musí umět kreslit. A začal mě posílat do kurzů na kreslení.“

Čtěte všechny články na téma sklo

Foto a zdroj: Novoměstská radnice Praha, Bořek Šípek a René Roubíček