19.08.2013 –– události –– Helena Veličová

Vzdorující města – urbanistické projekty japonských měst od 60. let 20. století, tak zní název putovní výstavy, která se do 23. srpna usídlila v Muzeu dopravy STM v Bratislavě. Autorem a sponzorem výstavy je Japan Foundation a za slovenskou verzi vděčíme i Velvyslanectví Japonska a Slovenskému technickému muzeu a jeho Muzeu dopravy v Bratislavě.

Výchozím bodem výstavy je město a jeho ideální podoby. Krátká část věnovaná historii nás seznamuje s vizemi i reálnými podobami míst počínaje 13. stoletím (Dadu, městská část Pekingu), přes 16. století (Palmanova) až po plán pro Voisin de Paris od Le Corbusiera. Podstatná část výstavy, jak to již prozrazuje její název, začíná počínaje 60. lety. V druhé polovině minulého století se prudkou expanzí obyvatelstva a rychlou urbanizací dostávali stále více do popředí otázky týkající se efektivní zástavby a organizace míst. Díky tomu vzniklo mnoho, slovy architekta a supervizora výstavy Naohiko Hina, poměrně ambiciózních městských projektů. Zároveň nám představuje tři z nich, které se zabývají budoucností Tokia, stávajícího se v té době megaměstem.

Prvním projektem je Plán pro Tokio 1960 od japonského architekta Kenza Tange. Ten v projektu spojuje již existující centrum města s novým, jejichž průnik vzniká na základě analýzy populace, demografie a průmyslu i studii o zonácii a dopravě Tokia. Průzkumy i konstrukční schéma nám na výstavě přibližují fotografie.

Druhým reprezentativním projektem je Tower Shape Community, jejímž autorem je Kiyonori Kikutake, člen skupiny Metabolism, z níž pochází množství utopických návrhů budoucích míst. Věž je na výstavě zprostředkována pomocí reprodukce modelu vyrobeného na 3D tiskárně z foto-reaktivní polymerové pryskyřice.

Třetí projekt pochází z dílny japonského architekta a urbanisty Arata Isozaki a nese název Města ve vzduchu. Maketa zobrazuje město, které se vznáší nad již existující tokijskou čtvrtí, vysoko nad úrovní terénu a svými obrovskými strukturami se dotýká oblaků. Isozaki tak vytváří město nad městem.

V tomto období vzniklo ve světě mnoho podobných utopických architektonických projektů. Jako příklad z Evropy můžeme zmínit anglický Archigram a jejich Instantní či Chodící město, Prostorové město od Yona Friedmanna nebo projekty italské skupiny Superstudio. Jak však většina ideálních vizi, tak i tyto projekty zůstaly nerealizované. Výstava však ukazuje i příklady, kdy sice ne úplné projekty, ale alespoň části z nich objevili ve více moderních městech. Například v Brazílii (projekt loci Costy), v hlavních městech Nigérie a Makedonie (projekt Kenza Tang) a v městě Chandigarh (projekt Le Corbusiera). Autoři výstavy zde nezapomínají ani na bratislavskou Petržalku či český Havířov.

Další část výstavy je věnována reálnému Tokiu. Makety jednotlivých čtvrtí města poukazují na jeho mnohotvárnost a složitost, ale zároveň plány dopravy a navigace říkají, že při dobré organizaci složitost není problém. Je důležité však najít nové vize, které dokážu propojit takovou „patchworkových strukturu velkoměst“ a vytvořit tak nový, ideálně fungující organismus.

Autoři výstavy nabízejí divákům i aktivní zapojení interaktivními prvky jako je dotazník či mapy, do nichž máme možnost zaznamenat současné bydliště i místo, které je podle našeho názoru ideální pro život. Plusem k výstavě jsou i krásné prostory muzea, které současně nabízí k vidění další stálé i dočasné expozice.

Čtěte všechny články na téma urbanismusJaponsko

Foto: Japan Foundation, Arata Isozaki, Metabolism, Maki & Associates, Shinkenchiku-Sha, OMA, Helena Veličová
Zdroj: Muzeum dopravy Bratislava