04.05.2013 –– umění –– Tomáš Holý

Z newyorského metra do ulic celého světa. Z počmáraných reklamních ploch do prestižních sbírek. Tak by se dala charakterizovat strmá cesta vzhůru pouličního umělce Keitha Haringa. Byl hned po Andy Warholovi jedním z nejvýraznějších výtvarníků 80. let, který navíc zpopularizoval street art. Ohlédnutí za jeho kariérou nabízí v rozsáhlé retrospektivě Muzeum moderního umění v Paříži.

Keitha Haringa čekala na začátku osmdesátých let strmý vzestup. Malování se věnoval již na studiích, pozornost uměleckého světa na sebe strhl zcela nenápadně, mimo galerie či velkolepé performance. Haring totiž začínal na ulici a v metru, kde kreslil bílou křídou na černé reklamní plochy jednoduché, přesto výstižné obrázky. Kreslil vytrvale a téměř bez zastavení, někdy i během jediného dne pokreslil na několik desítek ploch.

Motivy a náměty byly často politické a to právě připomíná pařížská výstava, která ukazuje na 250 děl, kromě obrazů i sochy. Haring ovlivněn pouliční kulturou, navíc sám nepocházel z nijak zvlášť bohaté rodiny, často do svých prací promítal své názory na rasismus, kapitalismus, násilí, bezpráví a zejména pak AIDS.

Měl neuvěřitelně jednoduchou a hravou linku, přesto působí jeho práce nadčasově a silně. Z některých jeho motivů i mrazí. To vše samozřejmě v kontextu jeho divokého života. Haring byl totiž promiskuitní homosexuál a divoká osmdesátá léta se mu stala osudnými. Přestože se ve svých malbách na zdech celého světa vyjadřoval proti drogám, bezpečnému sexu a boji proti AIDS, sám žádným asketou nebyl. Drogám se nevyhýbal, milence střídal takřka denně.

Malbami na papír, zdi i plátno se dostal do povědomí lidí po celém světě, zejména v druhé polovině osmdesátých let cestoval téměř co týden mezi Evropou, Amerikou a Asií. Všude, kde se objevil a pracoval, obklopili jej fotografové a novináři. Jeho obrázky byly tak silné, že doslova zlidověly. Sám si totiž posteskl, že padělky triček, odznáčku a dalších věcí jsou na každém kroku. Dokonce zhatily jeho obchodní záměry. Haring totiž vybudoval obchod s výstižným názvem Pop Shop, kde byly věci s jeho motivy k mání. Jenže nešly kvůli rozšířeným padělkům příliš na odbyt.

Haring nicméně nechtěl na obchodě zbohatnout. Snažil se jen dostat své věci mezi lidi, proto také tvořil pro nemocnice, nejrůznější organizace, spolupracoval s UNICEF. Bylo ho všude dost, scházel se mnoha umělci (přátelil se i s Andy Warholem, zajímala se o něj Madonna), přesto ho umělecký svět příliš nebral. Muzea nekupovala jeho práce do svých sbírek, na aukcích se objevoval málo.

Uznání přišlo po jeho smrti. A ta přišla brzy. Haring zemřel v roce 1990 v 31 letech kvůli komplikacím spojených s AIDS. Těsně předtím dokončil jedno ze svých nejrozsáhlejších pouličních děl, pomaloval totiž zeď kostela v italské Pise (krom jiných pomaloval i Berlínskou zeď, slavná je i jeho new yorská malba na zeď Crack is Wack).

Pařížská výstava Keith Haring, The Political Line je v Musée d’Art Moderne přístupná do 18. srpna 2013.

Čtěte všechny články na téma Keith Haringumění

Foto a zdroj: Musée d’Art Moderne