18.03.2014 –– umění –– Veronika Šilhavá

Chorvatsko-rakouská designérská skupina Numen/For Use ve své tvorbě mísí architekturu s veřejnými uměleckými instalacemi. Tvoří sochařsky zajímavé kousky v odvážném měřítku. Zaplňuje jimi veřejné prostory a mění tak jejich tvář, způsob využití a spolu s ním proměňují i interakci mezi kolemjdoucími.

V roce 1998 se dali dohromady průmysloví designéři Sven Jonke, Christoph Katzler a Nikola Radeljković a začali společně tvořit pod názvem For Use. Jejich projekty se ale rychle rozlezly i do dalších oblastí a tak společně hned rok nato založili skupinu Numen. Dnes je tedy můžeme potkávat pod štítkem Numen/For Use. Svou tvorbou se dotýkají oblasti scénografie, průmyslového designu a konceptuálního umění.

Po realizaci site-specific projektu pro inscenaci Inferno v Národním divadle v Madridu v roce 2004 se Numen/For Use začali intenzivně věnovat scénografii. A postupně si na své konto připsali pěknou řádku dalších realizací v divadlech po celé Evropě. Od roku 2008 pak obrací svou pozornost spíše k objektům a konceptům bez předem jasně definované funkce jako například Tape instalace, či série Numen – Lights.

Ve světě jsou známí především právě díky svým Tape instalacím, kterými oživili a proměnili veřejné prostory v Tokiu, Vídni, Stockholmu, Frankfurtu, Berlíně a mnoha dalších městech. Z kilometrů průhledné lepicí pásky vytváří duté objekty zavěšené v prostoru nad veřejnými prostranstvími, náměstími, nebo dokonce uvnitř budov. Působí jako obrovské hustě spletené bílé pavučiny.  „Vnitřek struktury je přizpůsobivý, elastický a ohebný avšak zároveň je celková forma perfektně statická, protože přesně kopíruje trajektorie působících sil. Je jimi doslova definovaná. V momentě, kdy divák vstupuje dovnitř samotné instalace, co se zdálo být jen estetickým objektem se plynule proměňuje v architekturu,“ popisují Tape instalaci její autoři.

První prototyp své nejnovější síťové instalace předvedli na vídeňském předměstí na konci prosince minulého roku. Jedná se o nafukovací objekt vyplněný sítí lan. Toto technické řešení je novinkou při použití v prostoru přístupném veřejnosti. Vzduch vehnaný do objektu působí stejnoměrně na všechny jeho stěny, a tak drží lana napnutá napříč celým prostorem kolmá na sebe navzájem. To by ale ještě nebylo samo o sobě tak fascinující. Zábavná část začíná při interakci s pozorovateli. Po nafouknutí se vytvoří pravoúhlá síť, která je dostatečně silná aby udržela váhu lidského těla. Takže se soustavou lan vevnitř dá prolézat skrz naskrz. Dospělí se vrací zpátky na dětské hřiště a šplhají neomezeně prostorem, vznášejí se často v nepřirozených pózách připomínající dadaistické koláže.

Čtěte další články na téma instalace

Foto a zdroj: Numen/For Use