19.02.2009 –– umění –– Lenka Míková

Pařížské centrum současného umění Palais de Tokyo nedávno zahájilo první sezónu roku 2009 neobvyklou výstavou s názvem Gakona, jež balancuje na pomezí faktů a pověstí, reality a iluze, vědy a fantazie. Prezentuje se na ní čtveřice umělců, kteří připravili čtyři samostatné výstavy.

Gakona, malá vesnička uprostřed Aljašky, je sídlem základny amerického výzkumného programu HAARP (High-frequency Active Auroral Research Program). V návaznosti na dílo Nikoly Tesly zde prý vědci zkoumají elektrické přenosy ve svrchních vrstvách atmosféry. Avšak díky faktu, že je výzkum financován z vojenských zdrojů, a také z obav spojených s elektromagnetismem  se program stal nevyčerpatelným zdrojem pověstí a pomluv připomínajících science fiction.

Expozice se skládá ze čtyř samostatných výstav čtyř různých umělců. Chizhevsky Lessons italky Micol Assael je v podstatě obří generátor statické elektřiny, díky němuž si můžete na vlastní kůži pocítit napětí o síle sta tisíc voltů. Další části tvoří instalace inspirovaná programem HAARP, jejímž autorem je francouzský umělec Laurent Grasso, minimalistická expozice založená na zkoumání negativního prostoru od Ceal Floyer a instalace nebo spíše nečekané události z dílny Švýcara Romana Signera.

Společně s výstavou představuje Palais de Tokyo zajímavou novinku – návštěvníci si mohou pomocí Bluetooth volně stáhnout do svého mobilu video průvodce a to v anglické či francouzské verzi. Expozici také doprovází další vydání časopisu Palais, který blíže představuje tvorbu jednotlivých umělců i další zajímavosti související s tématem vědy a fikce.

Palais de Tokyo v Paříži otevřelo své dveře veřejnosti jako centrum současného umění v roce 2002 po vnitřní rekonstrukci pod vedením francouzského architektonického dua Lacaton a Vassal, nicméně ne úplně vždy se prezentovaná díla daly považovat za opravdu „současná“.  Výstavou Gakona však Palais de Tokyo opět překvapuje a připomíná svůj dlouhodobý záměr podněcovat v návštěvnících schopnost dynamického nahlížení i přemýšlení o umění prostřednictvím neustálé oscilace mezi opačnými póly.

Jelikož se jedná se v zásadě o díla nehmotná, nehmatatelná a téměř neviditelná, která čerpají svou sílu především z obav a očekávání návštěvníků, nemá cenu výstavu příliš popisovat. Nejlépe je ji navštívit a zažít osobně – šanci máte až do 3. května.

Foto: André Morin
Zdroj: Palais de Tokyo