28. června 2026 –– události –– Ondřej Krynek
Jen do konce měsíce je možné prohlédnout si výstavu diplomových a bakalářských prací studentů a čerstvých absolventů pražské UMPRUM. Jedním z hodně sledovaných ateliérů je Ateliér skla, který se prezentuje v Technologickém centru UMPRUM v ulici Mikulandská. Letos se jedná o společnou instalaci Emmy
Balcarové, Filipa Ložinského, Anne Ryšavé a Markéty Mity Hubertové.
„Na první pohled se může zdát, že vystavené práce zpracovávají odlišná témata. Vystavující se věnují tématům lidského těla, krajiny, technologie, materiálu skla i otázky vztahu člověka k okolnímu světu. Při bližším pohledu však mezi nimi vzniká přirozené propojení. Všechny práce se svým vlastním způsobem zabývají proměnou a stopami, které po ní zůstávají. Autor a autorky se obracejí k procesům, které nejsou okamžité ani jednoznačné. Zajímají je změny odehrávající se postupně, často mimo naši pozornost. Materiál podléhá tlaku a deformaci, povrch se proměňuje působením eroze, krajina nese následky lidského jednání a fyzická přítomnost člověka se může proměnit v digitální obraz, který přetrvává i ve chvíli, kdy samotné tělo mizí. Každá práce zkoumá jiný aspekt těchto proměn, zároveň však všechny poukazují na skutečnost, že nic není zcela statické a ukončené,“ uvádí za ateliér Anna Grabherr.
„Důležitou roli zde hraje také vztah mezi kontrolou a procesem. V některých dílech se objevuje lidská snaha formovat, využívat nebo ovlivňovat své okolí. Jinde se pozornost přesouvá k momentům, kdy materiál, přírodní děje nebo samotný čas začínají jednat podle vlastních pravidel. Právě v těchto okamžicích vznikají stopy, které nesou informaci o minulém působení sil, událostí i lidské přítomnosti. Výstava se tedy neobrací pouze k výsledným objektům, ale také k tomu, co je utvářelo. K tlaku, který zanechává otisk. K erozi, která zároveň ubírá i odhaluje. K lidské činnosti, která proměňuje prostředí kolem nás i nás samotné. K paměti, která přetrvává v materiálu, v obrazu i ve vzpomínce. Jednotlivá díla tak společně vytvářejí prostor, ve kterém lze uvažovat o křehkosti hranic mezi přítomností a nepřítomností, mezi vznikem a zánikem, mezi tím, co mizí, a tím, co po něm zůstává. Možná právě tato pozornost je tím, co všechny práce nejvíce spojuje. Nejde zde o hledání definitivních odpovědí, ale o snahu zachytit procesy, které nás neustále formují, ačkoli si je často uvědomíme až ve chvíli, kdy po sobě zanechají viditelný otisk,“ dodává.
Čtěte související článek na DesignMag.cz
Humpolec představuje na výstavě Present Perfect studentské otisky času v současné keramice
Čtěte další články na téma sklo a UMPRUM
Foto: Radka Čejdíková
Zdroj: UMPRUM
