10.05.2008 –– architektura –– Ondřej Krynek

V Pekingu bylo otevřeno nové Národní divadlo, které se se svými třemi sály uzavřenými ve skleněném vejci plave na obrovském jezeře. Do megalomanské luxusně zařízené budovy se diváci dostávají speciálním proskleným podchodem pod vodou.

Po osmi letech bylo v centru čínského Pekingu slavnostně otevřeno nové Velké národní divadlo pro více jak šest a půl tisíce diváků, které je příznačně nazýváno Vejce. To proto, že celý jeho plášť tvoří jedna velká průhledná skořepina ze skla a titanu.

Kosmický tvar budovy vysoké 46 metrů navíc umocňuje umístění uprostřed velkého uměle vytvořeného jezera. To na první pohled dotváří dojem, že do objektu se nelze dostat, jelikož tvarově čistý nemá vstupní dveře. Ty jsou ukryty v podzemí ještě před samotným jezerem. Každý návštěvník tak do divadla vstupuje tak, že podchází jezero prosklenými chodbami, plave v něm a na hladinu se dostává jezdícími schody až v hale divadla.

Novostavba s 220 tisíci metry čtverečních užitné plochy, kterou navrhl francouzský architekt Paul Andreu, obsahuje čtyři velké plně samostatné sály. Největší z nich zasvěcený opeře, baletu a tanci pro 2416 diváků leží v naprostém středu budovy a jeho do půlkruhu tvarované hlediště je laděno do rudé barvy. Druhým největším sálem je stejně barevně laděná koncertní hala s 2017 místy. Zbývající pro 1040 diváků je věnovaná speciálně pekingskému divadlu.

Interiér díky symetrickému rozložení hal překypuje monumentálními otevřenými prostory, které mají typicky čínsky design. Leštěný mramor, rostlinné motivy, geometricky skládané obložení dřevem, rudá, zlatá, bílá a hnědá v interiérech mluví v jasných barvách.

Další z megalomanských projektů Číny, který tentokrát na délku měří 212 a na šířku 144 metrů, je typickým projektem mezinárodní důležitosti jasně určený pro zvýraznění země na nadcházejících letních olympijských hrách. Je zde typicky kladen důraz na špičkový design mezinárodního vzhledu, ekologicky vypadají použití vody a stromů u vchodu i velké otevřené monumentální prostory.

Foto a zdroj: Paul Andreu Architecte