25.08.2008 –– architektura –– Michal Čermák

Před tisíci lety starověcí Egypťané stavěli pyramidy kladením kamene na kámen. Dodnes se tato podstata nezměnila. Budoucnost čili současnost mrakodrapů tkví v postupu výstavby od střechy. Podle Davida Fishera přidejme čtvrtou dimenzi – čas, který nám vnese do architektury pohyb. A kde s tím vší začneme? Samozřejmě v pokrokové Dubaji.

Otcem této nové éry je florentský architekt David Fisher. Třicet let studoval budovy ve světových metropolích, aby mohl dosáhnout svého snu. Pohybující se domy, které mění svojí vizáž dle nálady svých nájemníků. Přejete si, aby se Váš apartmán natáčel za sluncem jako slunečnice? Nebo byste radši výhled na opačnou stranu? Není problém. Nové luxusní mrakodrapy Davida Fishera to dokážou. První se už staví v Dubaji, stačí si v něm rezervovat místo. Tato budova se už nyní před dokončením chystá stát se novou ikonou nejrychleji se rozvíjejícího města na světě, a zároveň prestižní adresou pro obyvatele planety Země, kteří chtějí dynamický život naší společnosti aplikovat i ve svém bydlení.

Přibližně 420 metrů vysoká stavba bude mít 80 pater, z toho každé bude samostatně se otáčející, takže bude stále měnit svůj tvar. Budou zde kanceláře, hotel, byty o 124 metrech čtverečních a vily o 1200 metrech čtverečních. Jejich obyvatelé budou moct díky velkému výtahu dojet svými auty přímo do svého patra, kde vše bude ovládané hlasem. Najde se tu i vířivka a bazén.

David Fisher vystudoval Florentskou universitu, kde později působil jako lektor. Navrhuje přírodní architekturu, stal se průkopníkem dynamické architektury a přes newyorskou kancelář Fiteco, kam nastoupil roku 1980 rekonstruuje památky. Zaměřuje se na prefabrikaci a konstrukční technologie. Ve Florencii založil architektonickou kancelář Infinity Design a společnost Dynamic Group, která se věnuje právě dynamické architektuře. Obecně architekturu chápe jako kombinaci proveditelnosti, funkce a inženýringu.

Dynamické mrakodrapy Davida Fishera využívají nejmodernějších technologií včetně těch, které ještě nebyly nikdy použity.  Např. takzvaná Fisherova metoda spočívající v téměř absolutní prefabrikaci, jelikož celé patra budou vyrobeny v italské továrně Leonardo da Vinci. Jedno podlaží včetně elektroinstalace, vodovodního potrubí, odpadu i nábytku za sedm dní a to vše v duchu italského designu a úrovně zpracování. Vše na konkrétní přání zákazníka.  Po dokončení budou dopravena kamkoli na světě, kde se jen vyzdvihnou do požadované výšky. Výhody tohoto systému jsou revoluční. Například při stavbě dubajské osmdesáti patrové budovy to znamená zkrácení doby výstavby o 30%, pouze 600 pracovníků v továrně a 80 techniků přímo na stavbě namísto 2 000, nižší náklady, snížení hluku a znečištění ovzduší a také dopravního provozu v okolí staveniště. S trochou nadsázky vlastně David Fisher zdokonalil výstavbu paneláků.

Stále vás to neohromuje? A co když by byl mrakodrap zcela energeticky nezávislý a ještě k tomu by zásoboval energií okolní budovy? I to David Fisher podchytil pomocí horizontálních turbín mezi jednotlivými patry, které jsou vyrobené z karbonových vláken, takže jsou nehlučné. Na rozdíl od klasických větrných elektráren tato výroba elektřiny je ekologičtější, protože nezabírá tolik prostoru, nepotřebuje vybudovat obslužné komunikace, obrovské betonové základy a nemění vzhled krajiny. K tomu přidal fotovoltaické články zabírající 20% každého patra, takže osmdesáti patrový mrakodrap má jen ze solární energie vyšší energetické zisky než deset budov o stejné výměře.

[youtube]http://www.youtube.com/watch?v=q082y8In-ik[/youtube]

Video: Představení dynamické architektury na oficiálním videu

Zní to vše skvěle, ale nikde se nepíše, jestli se do energetické spotřeby budovy započítává i otáčení pater. Pokud ne, byla by to čára přes energetický rozpočet. Každopádně tento jedinečný projekt posouvá hranice stavitelství, architektury, energeticky, stavební ekonomiky a hlavně lidského prostředí do další sféry. Těšíte se na města, která se Vám budou měnit před očima?

Foto a zdroj: Dynamic Architecture