05.02.2014 –– architektura –– Martin Šroněk

Dřívější budova Paláce spravedlnosti, jež se nachází v blízkosti historického centra nizozemského města Zwolle dostala v posledních třech letech novou tvář. Architektonický ateliér Huberta-Jana Henketa nasadil na stroze definovanou neoklaicistní budovu nástavbu ve tvaru elipsoidu, aby tak rozšířil prostory současného muzea.

Rozšíření budovy Museum de Fundatie ve Zwolle je další realizací tohoto charakteru nizozemského ateliéru Bierman Henket Architecten, který v roce 1976 založil Hubert-Jan Henket. Hlavní těžiště práce spočívá především v restaurování objektů z doby modernismu a dále rekonverze a rozšiřování stávajících budov a prostor. Ateliér se soustředí převážně na Nizozemí, ale realizoval například i nizozemské velvyslanectví v Bangkoku. Henket sám stojí za vznikem mezinárodní neziskové organizace Docomomo (založena roku 1988), která se věnuje dokumentaci a zachování budov, míst a městských částí vzniklých v rané modernitě.

Neoklasicistní budova z roku 1938 se ze soudního dvora, vládního plánovacího úřadu nakonec proměnila v respektované muzeum, v jehož sbírkách jsou zastoupena díla autorů jako Rembrandt, Turner, Rodin nebo Mondrian. Právě narůstající sbírkový fundus si vynutil rozšíření stávajících prostor. Architektovi se podařilo přemluvit ředitele, aby rozšíření proběhlo po vertikále a zůstal zachován původní plán budovy stojící ve volném prostoru.

Radikální koncept se od samého počátku těšil velké přízni ze stran místních autorit i Rijksdienst voor Cultureel Erfgoed (nizozemské instituci zajišťující ochranu kulturního dědictví), i proto se podařilo získat veškerá potřebná povolení v rekordním čase. Budovu protíná osm ocelových pilířů a na nich je upevněna nová nástavba.

Dvoupatrová vnitřní konstrukce nabízí 1 000 metrů čtverečních výstavních ploch. Vnější plášť nástavby – někdy též nazývaný Art Cloud – má tvar elipsoidu, jehož povrch je poskládán z 55 000 3D keramických desek. V severní části byl plášť prosklen do velkého okna, jímž se nabízí panoramatický výhled na město.

Při pohledu z vnějšku navozují modrobílé dlaždice velmi subtilní dojem a nástavba svou křehkostí připomíná spíš kokon než architekturu. Otevřením dřívější hlavní vstupní haly do nové nástavby došlo k propojení dvou architektonických světů, dvou identit muzejní činnosti. Přesun mezi různými historickými vrstvami muzea a expozicemi zajišťuje prosklený výtah.

Čtěte další články na téma architekturamuzeum

Foto a zdroj: Bierman Henket Architecten