26.05.2010 –– události –– Veronika Šubrtová

S podtitulem Civilizované bydlení pro každého prezentuje kurátor Jindřich Chatrný v Muzeu hlavního města Prahy dílo Jana Vaňka, návrháře nábytku, architekta a teoretika, spjatého s meziválečným funkcionalismem. V meziválečné období v tehdy mladém státě se tvořil progresivní design a architektura. Půdorys domu, rozvržení interiéru, tvary a typy nábytku se podřizovaly požadavku na co největší funkčnost.

V první místnosti se seznámíme s osobností Jana Vaňka a obdivuhodným záběrem jeho činností: narodil se v Třebíči, zdědil a postupně rozšiřoval otcův nábytkářský podnik, který nakonec sloučil s dalšími firmami a tak vznikly slavné Spojené uměleckoprůmyslové závody v Brně. Poté, co byl odvolán z jejich vedení, si roku 1925 založil vlastní firmu SBS, což byla zkratka pro Standard bytové společnosti. Navrhoval nábytek nenápadný, úsporný co se prostoru týče. Šatní skříně a prosklené knihovny se daly variabilně sestavit podle dispozic daného interiéru, rohové sedačky řešily problém s prostorem. Jsme u počátků sektorového nábytku.

Jan Vaněk se také zabýval projektováním typizovaných malometrážních rodinných domů, na slavné Výstavě soudobé kultury v Československu, která proběhla roku 1928 v Brně se prezentoval moderním bytem v kolonii Nový dům. Spolupracoval se slavnými architekty: s Bohuslavem Fuchsem na zařízení Hotelu Avion, vytvořil interiérové vybavení Vily Tugendhat nebo Müllerovy vily. Navrhoval interiéry domů slavných osobností, jako byli Alice Masaryková nebo Karel Čapek; tento fakt neváhal využít v reklamě. Jan Vaněk dokázal uspokojit představy bohatých a kultivovaných zákazníků a jejich prestižních architektů, zároveň se neustále zabýval myšlenkou, jak poskytnout kvalitní bydlení všem společenským vrstvám. Za války učil na Baťově škole umění ve Zlíně na Oddělení bytové kultury. Pořádal Zlínské salony umění, z nichž se ten z roku 1940 zapsal do historie tím, že mezi exponáty volného umění se objevil Makovského model revolverového soustruhu R 50 – první symbolické povýšení designu na úroveň volného umění u nás.

Koncepce první místnosti je navržena bez přílišné fantazie – po levé stěně se táhne nepřerušovaný pás informačních tabulí, které dokumentují celý Vaňkův život . Po pravé straně se tyčí konstrukce se zabudovanými exponáty – jednotlivými kusy nábytku. V druhé místnosti je koncepce pro oko diváka příjemnější: jsou zde ukázány původní interiéry domácností, navržené Vaňkem, doplněné i dobovým uměním a módou. Kromě nich je tu ke shlédnutí video, ve kterém ovšem není řečeno nic, co by si divák nestihl přečíst na informačních panelech v předešlé místnosti. Malý prostor je zde věnován Vaňkově teoretické práci o ženském odívání.

Odívání je pro funkcionalisty důležité téma: nebylo důležité jen aby bylo rozvržení a velikost místností optimální, aby byl nábytek jednoduchý a funkční. Šlo také o to, jak budou oblečeni jeho obyvatelé. Už Henry van de Velde navrhl své ženě šaty, aby nenarušovala estetický dojem jím navrženého domu. Problematice odívání byla věnována publikace Civilisovaná žena aneb Jak se má žena oblékati, která vyšla u příležitosti Výstavy  Moderní ženy, konané roku 1929 v Brně.

V souladu s Vaňkovým ideálem absolutní jednoduchosti, funkčnosti a variability navrhuje Božena Rothmayerová-Horneková pro ženy nový šatník, jež spočívá na kalhotách. Sestavuje přehlednou tabulku Šatník civilisované ženy, která navrhuje, co by měl obsahovat šatník podle jednotlivých profesí a příležitostí. Základem jsou kalhoty: vlněné do školy či práce, overal pro manuální pracovnice, krátké kalhoty pro volný čas, volné hedvábné kalhoty do společnosti. Ty se doplní halenkou, pro oficiální příležitosti bílou. Dále šatník obsahuje pletené vesty, sako, vlněný plášť či kožich, pohodlné boty na nízkém podpatku, jeden baret či klobouk, prádlo a punčochy. Neobsahuje ani jednu sukni. Autoři byli přesvědčeni, že když žena dosáhla rovnoprávnosti s mužem, měla by se inspirovat i mužským praktickým šatníkem.

Rothmayerová-Horneková své představy ukázala na doprovodných kresbách kombinace svršků pro různé příležitosti. Podobně jako u sektorového nábytku, i tady se promítá Vaňkova představa standardizace: šatník obsahuje několik základních typů, jejichž různými kombinacemi dosáhne nositelka toho, že je vhodně a prakticky oblečena pro jakoukoli příležitost. Některé myšlenky Civilisované ženy byly příliš radikální na to, aby se ujaly, přesto však ani nadcházející móda třicátých let nesklouzla k přílišné rozmařilosti: módní referentky kladly důraz na praktičnost a kvalitu oděvů a odrazovaly čtenářky od zmateného nakupování. Haute couture sledovaly, ale nebály se jí kritizovat.

Když si procházíte kolem jednotlivých interiérů, nemůžete potlačit touhu vstoupit do instalace, posadit se za stůl a začít psát, uvelebit se v křesle a číst si, natáhnout se na rohovou sedačku a zamyslet se. Přemýšlet o svém vlastním bytě, nebo o svém šatníku, který se nevejde do jedné skříně ale přesto máte občas pocit, že nemáte co na sebe. A budete o tom přemýšlet ještě dlouho poté, co z výstavy odejdete. Výstava v Muzeu hlavního města Prahy probíhá do 22. srpna 2010.

Foto a zdroj: Muzeum hlavního města Prahy