09.12.2009 –– umění –– Kateřina Farná

Newyorský hotel Chelsea se stal počátkem 60. let minulého století symbolem tvůrčího životního stylu. Pobývali zde Patti Smith, Leonard Cohen, Miloš Forman, William Burroughs, Bob Dylan nebo Andy Warhol. Bylo to však v době, kdy jako „obyčejní“ lidé bez dychtivých fotografů a kameramanů za zády hledali v hotelu Chelsea útočiště.

Tomuto legendárnímu místu jsou věnovány dva výstavní projekty v pražském Centru současného umění DOX nazvané Chelsea Hotel: Přízraky bohémy (do 29. března) a Chelsea Hotel: Pohled zevnitř (do 15. února).

První se soustředí na díla Harryho Smithe, Roberta Mapplethorpa a Andyho Warhola; ten druhý pak prezentuje soubor reportážně laděných černobílých snímků Julie Calfeeové. Warhol tu je zastoupen filmem Chelsea Girls, Mapplethorpe sérií aktů a portrétů a Harry Smith souborem abstraktních olejomaleb a kreseb.

Pro Julii Calfeeovou se hotel Chelsea stal životním tématem. Její snímky odrážejí atmosféru v hotelu věrně – jsou jinotajné, poetické a nadčasové. „Žila jsem tam jak Alenky v říši divů, ve světě za zrcadly. Zajímalo mě, jak přenést tu nepopsatelnou atmosféru do fotografií, jak ukázat tu zvláštní náladu lidí v jejich vlastním prostoru,“ říká americká umělkyně.

Než přišla do New Yorku, dokumentovala život kočovníků v Mongolsku. Zprvu o fotografování v hotelu neuvažovala: „Postupně jsem ale zjišťovala, že společnost, která tu žije, má mnohé společné s tou, kterou jsem fotografovala před tím. Byli to lidé z okraje společnosti, a to v samotném centru superkapitalismu.“

Hotel Chelsea byl intelektuální prostor, v němž se mohli umělci chovat a tvořit zcela svobodně. Dával lidem šanci, umožňoval nový začátek, a nebyla v něm nouze o zvláštní příhody. „Když jsem jednou vstoupila do svého pokoje, uklízela tam paní z Portorika. Omluvila jsem se jí, že tam mám takový nepořádek, ale ona namítla, že to bych měla vidět jiné pokoje. A začala mi vyprávět o nájemníkovi jednoho pokoje v devátém patře. Byl to anděl, který nosil samozřejmě křídla a každý den se převlékal. Jednou si pro něj prý přišla vlastní matka a on zmizel nadobro. Takové věci se tam děly běžně,“ vzpomíná.

Foto a zdroj: DOX