27.09.2008 –– umění –– Kateřina Farná

Identita jedince, koncept paměti, klasická čínská krajina vytvořená počítačem, Franz Kafka nebo takzvaný cynický realismus. Zdánlivě nesouvisející pojmy spojují tři čínské malíře, kteří prezentují do 28. prosince průřez svou tvorbou v pražské Galerii Rudolfinum.

Zhang Xiaogang, Feng Mengbo a Fang Lijun patří ke špičce současné čínské malby, přičemž se jejich tvorba prosadila i ve světě. Ředitel galerie a spolukurátor expozice Petr Nedoma se současnou čínskou tvorbou intenzivně zabývá již od roku 1997. Od té doby připravil pět rozsáhlých výstav zahrnujících šedesát čínských umělců a na tisícovku jejich děl z oblasti umělecké fotografie, videoartu a teď malby.

Xiaogang a Lijun se snaží napojit na evropský způsob malby, který má však zcela čínské obsahy a čínskou mentalitu. Velmi netradiční je přístup Feng Mengboa. „Je velmi zajímavý fenomén. Pracuje s nejnovějšími technologiemi a vytváří počítačové hry a videa. Za pomoci počítače vygeneroval čínskou krajinu, vycházející z tradiční struktury. Spojení starého a nového nikoli formálně, ale skutečně je velmi silné. Je to něco, co je Evropanům hůře srozumitelné,“ vysvětlil Petr Nedoma.

Kreativita a ztráta paměti
Dvaačtyřicetiletý umělec vytvořil obří krajinomalbu (280×1800 cm) na zakázku pro Rudolfinum. „Zabývám se otázkou kreativity a toho, zda je v modernismu ještě kreativita možná. Řeším, jestli umělec svojí autoritou rozšiřuje hranice umění, a jakou roli v tomto procesu hraje zadavatel,“ prozradil Mengbo. „Zajímá mě, když je dílo tvořeno na zakázku, zdali to kreativitu brzdí nebo posiluje. Asi to bude oboustranný proces,“ doplnil.

Obrazy Xiaoganga (50) prochází symbolická červená nit, která spojuje jedno téma: rodina a postavení jedince v anonymní společnosti čítající více než miliardu obyvatel. Dominuje olejomalba Pokrevní pouto: Červené dítě z roku 1993, kterou vytvořil po roční tvůrčí pauze.

„Přemýšlel jsem o tom, jak spojit to, co jsem se naučil ve škole, s životní situací, s tím, co nás obklopuje. Na obraze jsou vidět symboly věcí, které jsou součástí naší historie a každodenního života. Během tohoto období se formovala myšlenka namalovat portréty rodiny zobrazující prostředí, ve kterém žijeme,“ popisuje klíčovou sérii portrétů z období kulturní revoluce – bez výrazu, bez emocí, jen dítě je jiné…

Jeho díla mají vztah k rychlému životnímu tempu čínské společnosti. „Během krátkého období se u nás udály velké změny. Číňané se nacházejí v rozporu mezi pamětí a ztrátou paměti. A já chtěl zachytit vnitřní pocity člověka, který se v tomto rozporu nachází,“ vyjadřuje Xiaogang pohnutky, které jej vedly k vytvoření dvou obrazů digitální cestou.

Kafka, Kundera a mouchy
Ty se totiž vztahují k masovému sledování televize: „Chtěl jsem ukázat, že i když u televize trávíme hodně času, často myslíme na úplně jiné věci. Vyfotil jsem televizní obrazovku a na ni jsem pak napsal citáty. Souvisí to také s Prahou a mými dvěma nejoblíbenějšími spisovateli – Franzem Kafkou a Milanem Kunderou. Na obrazy jsem zároveň napsal i čínský překlad Kafkových zápisků a románu Milana Kundery.“

Třetí autor Fang Lijun, pětačtyřicetiletý výtvarník a jedna z vůdčích osobností tzv. cynického realismu, do Prahy nepřijel. Části jeho výstavy dominuje skoro dvacetimetrový obraz, který odkazuje na barokní nástropní fresky a zobrazuje nebe, na němž víří hmyz a ptáci. V jeho tvorbě jakoby snové až romantické výjevy cosi kazí – je v nich náznak neklidu, destrukce, pomíjivosti… Stejně jako u dvou dalších malířů. Ukazují, že vše je něčím podmíněno, že historie určuje současnost více, než bychom si někdy přáli. A člověk? Ten si své místečko pod sluncem musí tvrdě vybojovat!

Foto: Galerie Rudolfinum