25.11.2012 –– umění –– Kateřina Kombercová

Ne, Vídeň není Berlín. Tyto dvě moderní evropské metropole se vzájemně okoukávají a doplňují v rámci expozice Vienna.Berlin ve Vienna Travelgallery. Jsou skutečně tak odlišná? Na první pohled ano, ale když se na Vídeň podíváte drobnohledem, tak vám obě města začnou splývat a nebudete vědět, kde se nacházíte.

Tento týden se ve Vídni koná již 8. ročník festivalu umění Vienna Art Week, který paralelně doprovází měsíc fotografie Eyes On. Vídeň se tak opět na několik dní stane pulzujícím centrem umění ve střední Evropě.

Vienna Art Week, který nese motto Predicting Memories a je společným projektem uměleckých institucí Dorothea a Art Cluster Vienna, letos zkoumá komplexní vztahy mezi přítomností, minulostí a budoucností. Vídeňská muzea, kulturní instituce a galerie nebo off spaces pojednávají o umění jako o zásobárně paměti a vědomostí. Tento projekt je reálnou platformou pro mezinárodní odborníky na umění, ředitele muzeí, kurátory, kritiky, umělce a veřejnost, kteří mají jedinečnou příležitost se společně sejít a vyměnit názory na současné trendy umění.

Výstava muzea užitého umění MAK Darüber Hinaus, jejíž kurátorkou je Američanka Pae White, vystavuje například objekty neznámých umělců, které dlouho ležely v depu muzea. „Je to jakýsi experiment,“ řiká White, kterou díla anonymních umělců fascinují. V popředí expozice stojí japonské papírové šablony, takzvané katagami, sloužící po několik generací jako inspirace pro evropské designéry, návrháře textilií, tapet nebo ilustrátory knih.

Za návštěvu rozhodně stojí výstava s názvem 0mnistanbul Simona Verese v Ausstellungsstrasse, kde se izolované skutečnosti stávají díky zpracovaní multimediální technologií rozšířenou realitou. Vznikají tak zhuštěné obrazy a skrz ně nové způsoby vidění a tím nové významy.

Vienna Art Week není pouze o statickém umění. Například galerie TBA21 pořádá u příležitosti výstavy Sharon Lockhart – Noa Eshkol  řadu panelových rozhovorů, akcí, workshopů a filmových projekcí, a to v muzeu Ambrosi vedle své výstavní plochy v Augarten. Sharon Lockhart, která sídlí v Los Angeles, je fotografkou a filmařkou a je známá tím, že vytváří dlouhodobé projekty, které staví na výzkumu dané materie. Noa Eshkol je choreografkou, taneční teoretičkou a textilní umělkyní a zároveň spoluzakladatelkou Eshkol-Wachman Movement Notation (EWMN). Sharon Lockhart, fascinovaná jejím pojetím tance jako řeči těla, začala zkoumat prostorové dimenze pohybu a naprosto se oddala projektu EWMN. Sérii děl zabývající se otázkami prostorové dimenze pohybu těla můžete vidět právě nyní v galerii TBA2, a to až do 24. února 2013.

Tělo je také hlavním tématem výstavy Körper als Protest v muzeu Albertina, kde představuje tvárný materiál k vyjádření nesouhlasu s politickými, společenskými i estetickými normami. Expozice Tělo jako protest, která se koná v rámci fotografického měsíce Eyes On, je přehlídkou fotografií osmi významných umělců a přináší jejich pohled na kult tělesné krásy. Těžištěm výstavy je dílo anglického umělce Johna Coplanse, k vidění jsou také práce Hannah Villiger, Roberta Mapplethorpa nebo Miyako Ischuichi. K téměř dokonalému propojení těla a identity člověka dospěla Ketty La Rocca ve fotografii pěsti, kterou vložila do rentgenového snímku svého mozkového nádoru. Výstavu završují tři díla od ikon videoartu – Bruce Neumana, Hannah Wilke a Vita Acconciho.

Čtěte všechny články na téma uměníVídeň

Foto a zdroj: Vienna Art Week, Eyes On, MAK, Die Ausstellungsstrasse, TBA21Albertina