21.05.2008 –– architektura –– Tereza Kozlová

Současný urbanistický rozvoj východní části Paříže je bezesporu největším počinem od velkolepé přestavby města vedené v 19. století baronem Haussmannem. Po Národní knihovně, univerzitním komplexu, škole architektury a mnoha obytných i administrativních budovách přichází závěrečná třešnička v podobě Centra módy a designu ateliéru Jakob + MacFarlane.

Před pěti lety jste ve 13. obvodu Paříže narazili na velkolepé squaty ve starých mlýnech, hrůzu nahánějící torza industriálních budov a levné bytové domy, které již měly své odslouženo (jiný pařížský chodec však truchlí pro nenávratnou ztrátu proletářské čtvrti plné exotických krásek…).

V roce 1991 byla zahájena operace „Paris Rive Gauche“ (Levý břeh) a zóna vymezená Slavkovským nádražím, boulevardem Masséna, nábřežím Seiny a ulicí Chevaleret se začala rychle měnit v obytnou čtvrť s plnou občanskou vybaveností. V následujícím roce zde byla započata stavba Národní knihovny a nové trasy metra, která čtvrť spojila s centrem města. Knihovna se stala posledním z řady prestižních Velkých projektů (Grands projects) prezidenta Mitteranda.

Průběh soutěže byl několikrát zmíněn v souvislosti s Kaplického Blobem, proto se zde omezíme pouze na informaci, že jejím autorem je Dominique Perrault, který se rozhodl knihovnu pojmout jako další z pařížských plání ve spojení se stavební dominantou – model, který reprezentuje Invalidovna či Martova pole. V roce 1996 byla knihovna otevřena pro veřejnost a do okolních domů se nastěhovali první obyvatelé. Dnes v této čtvrti žije 5000 lidí a třikrát více jich zde pracuje. Po dokončení celé operace se k celkovému počtu 15 000 obyvatel a 60 000 pracujících připojí ještě 30 000 studentů a profesorů.

Mezi architektonicky nadprůměrné stavby patří především 190 m dlouhá lávka pro pěší rakouského architekta Dietmara Feichtingera a „sochařsky“ pojatá škola architektury (l’Ecole d’architecture Paris Val-de-Seine) Frederica Borela. Pro zachování sociální pestrosti jsou zde vedle luxusních bytových domů se soukromými dvory také různé typy sociálního bydlení včetně nejrůznějších ubytoven a studentských kolejí. Architektonická kvalita budov však rozhodně s výší nájemného nesouvisí – k nejzajímavějším patří právě levné domy s jednoduchými vnitřními dispozicemi.

V souvislosti s programem, který si klade za cíl oživení dopravy po Seině a rekultivaci jejích břehů, bylo rozhodnuto o přestavbě ohromných doků na multifunkční kulturní centrum. Monstrózní betonová stavba z roku 1907 měla davy nepřátel, ale i užaslých obdivovatelů a prokazatelně předznamenala konstrukční postupy, které později rozvinul Le Corbusier. Byla proto prohlášena za památku a hledal se nejlepší způsob její opravy a dalšího využití. V roce 2005 zvítězil návrh Centra módy a designu ateliéru JAKOB + MACFARLANE, který měl být dokončen na jaře letošního roku. Budova je obalena zelenou moskytiérou vytvářející diagonální tubus, což ji přineslo přezdívku „Pompidou v Seině“.

Nejnižší podlaží budovy bude v úrovni hladiny řeky a mělo by sloužit jako přístaviště lodní dopravy. Především však v docích najde nové sídlo prestižní l’Institut français de la mode, který za podpory Ministerstva průmyslu vychovává přední odborníky z řad designérů a manažerů módního světa.

Otevření budovy (plánované na letošní jaro) se ještě zdaleka nechystá, a tak je brzy hodnotit. Prezident Sarkozy se však už minulý měsíc nechal slyšet, že se mu budova nelíbí, na což architekti zareagovali otevřeným dopisem, v němž svůj návrh obhajují a vyčítají prezidentovi, že projekt kritizuje bez zjevné znalosti podrobností…

Foto: Tereza Kozlová (4x) a Nicolas Borel (6x)
Zdroj: Jakob + MacFarlane