14.04.2009 –– události –– Ondřej Krynek

Švýcarský architekt Peter Zumthor obdržel v pondělí prestižní Pritzker Prize, která je považována za nejvyšší ocenění na poli architektury. Svým stylem a realizacemi příliš nenápadný šestašedesátiletý architekt se zařadil do síně slávy mezi třiatřicet držitelů velkých světových jmen.

Nobelovou cenou inspirovaná cena The Pritzker Architecture Prize neboli častěji Pritzker Prize udělovaná od roku 1979, je nejprestižnějším oceněním v oblasti architektury na světě a je po právu přirovnávaná k filmovým Oscarům. Držiteli přináší ocenění sponzorované nadací Hyatt mimo výrazného zviditelnění i finanční odměnu sto tisíc dolarů.

Čerstvým držitelem ceny Pritzker Prize za rok 2009 se v pondělí stal švýcarský architekt Peter Zumthor. Vyučil se nábytkářem, navštěvoval uměleckoprůmyslovou školu v Basileji a studoval i Pratt Institute v New Yorku. V roce 1979 si v Haldensteinu ve Švýcarsku založil architektonickou kancelář, odkud začal produkovat smyslnou avšak nepříliš výraznou architekturu.

Jemu typické je použití přírodních materiálů jako dřevo či kámen v důrazném kontextu na okolí. Důležitým zaměřením není jen exteriér stavby, ale hlavně jeho interiér, který se ve většině jeho staveb vyznačuje čistotou, otevřeným prostorem a částečně i minimalismem. Oproti současným architektům moderního designu jsou jeho stavby pojetím i výrazem velmi odlišné.

Nejvýznamnějšími realizacemi osmdesátých let je dřevěná Kaple Saint Benedict ve Švýcarsku, devadesátá léta ohromily kamenné termální lázně Vals ve švýcarském Graubündenu, na Expo 2000 svou rodnou zemi Peter Zumthor prezentoval prostřednictvím pozoruhodného dřevěného pavilonu a v roce 2007 uchvátil řešením německé kaple ve Wachendorfu.

Peter Zumthor se zařadil mezi dříve oceněné velké legendární architekty jako Frank Gehry, Oscar Niemeyer, Tadao Andó, Renzo Piano, Norman Foster, Jacques Herzog a Pierre de Meuron, Zaha Hadid, Jørn Utzon, Jean Nouvel, Richard Rogers, Rem Koolhaas a mnozí další.

Foto: Gary Ebner, Walter Mair, Pietro Savorelli, Thomas Flechtner a Helene Binet
Zdroj: Pritzker Prize