16.01.2010 –– umění –– Martina Veverková

Galerie Rudolfinum prezentuje do 28. března práci německého fotografa Herberta Tobiase. Nabízí poválečný pohled na poražené Německo. Není kritický ani odsuzující. Ukazuje druhou, tehdy opomíjenou stránku válkou zmoženému a pokořeného státu, nabízí obyčejný život. Zachycuje postavy a tváře, které jsou daleko obecnější výpovědí o nás samých.

Herbert Tobias se narodil v roce 1924. Jeho fotografická kariéra začíná na ruské frontě. Riskuje přistižení s pořízenými fotografiemi, které by mohlo mít pro jeho život zničující důsledky. Zachycuje  druhou světovou válku. Jeho život pokračuje v Paříži, kde se dostává i k módní fotografii a pracuje pro časopis Vogue. Při návratu do rodného Německa v Berlíně nejen nadále spolupracuje s módními časopisy, ale na snímcích taktéž uchovává trosky německých měst. V inscenovaných fotografiích se objevuje člověk, jeho touhy a emoce. V 70. letech odjíždí do Spojených států amerických, kde v roce 1982 umírá na AIDS.

Výstava v Galerii Rudolfinum je první retrospektivou tohoto umělce. Zastoupeny jsou tématicky odlišné cykly. Řazení fotografií tak není chronologické. Každý z cyklů nese název a divák se jednoduše zorientuje v širokém spektru témat, ve kterých se Herbert Tobias pohyboval. Diváka čekají „Pomíjivé chvíle“, „Snění, momenty štěstí“, „Píseň o sexuální závislosti“, „Pózy“, „Osamělost”, „Trosky-Děti-Stavba zdi“, „Rusko“ a další.

Přímý prožitek autora, jehož homosexuální orientace částečně určovala i téma jeho děl, je osobitým pohledem na člověka a dobu, ve které žil. A tak například v sérii fotografií řazené pod tématiku „Osamělosti“ na nás upřeně a s jistou výzvou hledí „fotografování“, s nimiž si po chvíli měníme role pozorujícího a pozorovaného. Díla fotografa  Herbert Tobiase, jehož nejvýraznější práce vznikaly v 50. letech, jsou divákům servírovány ve 190 kusech a jsou dostatečnou zásobou zajímavého.

Foto a zdroj: Galerie Rudolfinum