18. června 2025 –– architektura –– Ondřej Krynek
Na začátku května bylo v obci Mořice, kterou najdete u dálnice D1 mezi Vyškovem a Kroměříži, otevřeno první kolumbárium z dusané hlíny v České republice. Unikátní stavba, která byla projektována a řízena z Fakulty architektury VUT v Brně vznikala celkem dva roky a od od projektování přes získávání vhodného materiálu přes bednění, hrabání, míchání, převážení až po dusání a následné workshopy. Na stavbě se podílely různé věkové kategorie a různé obory.
„Hlavní důvod pro použití nepálené hlíny je symbolický. Hlína je základní materiál, který nás celý život obklopuje, symbolicky jsme z něj povstali a do něj se i vracíme. Je také zdrojem obživy a obzvláště v této velmi zemědělsky exponované oblasti má pro místní obrovský význam. Dalším důvodem je to, že pro stavbu lze použít materiál, který je z blízkého okolí, což činí celý projekt bližší obyvatelům a má i významně nižší uhlíkovou stopu. Materiál je plně recyklovatelný, nebo ještě lépe řečeno znovupoužitelný. Nezanedbatelným benefitem pro komunitní stavění je fakt, že hliněný materiál je bezpečný (není toxický a při vhodném použití není při kontaktu třeba chránit pokožku ani dýchací cesty) a tak s ním mohou pracovat všichni (děti, mladí, staří, handicapovaní, náhodní kolemjdoucí – prostě všichni, kteří mají zájem). Pro stavbu se za pojením široké veřejnosti je výhodou i to, že možné chyby v rámci procesu výstavby lze relativně snadno opravit. Dusaná hlína v průběhu času bude reagovat na počasí a záhy dostane od zvětrávání patinu, tedy bude stárnout spolu s pozůstalými, což je jeden z architektonických záměrů stavby. Symbolika po míjivosti je zásadní myšlenkou autorů projektu, která tak určuje způsob uchopení této funerální architektury,“ uvádí k projektu hlavní architekt Jan Peřina.
„Dusání se provádělo ručně, tradičním způsobem. Cílem bylo do stavby vnést osobní prvek, otisk řemeslné práce konkrétních lidí. Jak už bylo zmíněno, tak se vždy dusalo od kraje do středu. Ověření, jestli je daná část řádně zdusaná, bylo buď sluchem (že dusání najednou změnilo zvuk – začalo zvonit) nebo pak otlak palce do zdusané hmoty (otisk palce v ní neměl zůstat). Jak velké množství kypré (ne zdusané) směsi mělo do každé vrstvy přijít určovaly měrky (dřívka s navrtanými vruty ve výšce asi 12 cm) – toto jednoduché ukazadlo nám zaručilo, že budou mít všechny vrstvy přibližně stejnou výšku a že se bude dusat rovnoměrně. Mocnost zdusané vrstvy záležela na tom, s jakou intenzitou se dusalo a kolikrát se dusadlem uhodilo v daném místě. V ploše stěny jsou jednotlivé vrstvy vidět a můžeme číst, že ze začátku se dusalo s větší razancí a vrstvy jsou díky tomu nahuštěnější a čím výš se šlo, tím se optimalizovalo množství energie, která šla do dusání a vrstvy jsou méně zhutněné, tzn. vyšší,“ dodává k dusání klíny, kterému předcházelo mnoho dalších kroků k takto zdařilému výsledku.
Výsledná stavba působí zcela patřičně k umístění na hřbitov. Její design, který zcela přiznává unikátní stavební materiál, je v podstatě dokonalý. Navíc tímto způsobem se předchází neduhům klasického pohřbívání v rakvích, kdy se ze země musí vyhrabat mnoho hlíny a jen část hlíny je po uložení rakve vráceno zpět. Kolumbarium z dusané hlíny nabízí prostor pro mnoho uren, kde je navíc eroze stavby mementem mori.
Čtěte související článek na DesignMag.cz
U kaple svatého Václava v pražském Suchdole vznikla zahrada s minimalistickým hřbitovem
Čtěte další články na téma hřbitov a urna
Foto a zdroj: Jan Peřina a FA VUT v Brně
