01.11.2012 –– umění –– Veronika Šilhavá

Minulý čtvrtek byla v Domě umění v Brně zahájena výstava pěti finalistů ucházejících se o Cenu Jindřicha Chalupeckého. Vítěz letos již 22. ročníku bude vyhlášen na konci listopadu v rámci slavnostního ceremoniálu „Kdo tu cenu dostane? Hommage a Václav Havel“. Výstavu Finále 2012 však můžete navštívit až do 9. prosince 2012.

Finalisty a laureáta ceny vybírá pětičlenná mezinárodní porota. Letos její složení obohatil i kurátor z prestižního Muzea moderního umění (MoMA) v New Yorku Christian Rattemeyer. Po mnohahodinovém rozhodování a vybírání z 60 přihlášených portfolií porota jmenovala pět finalistů, kteří vytvořili unikátní nová díla šitá na míru prostorám výstavy Finále 2012. Do 30. listopadu má porota čas na výběr letošního vítěze, který bude vyhlášen v rámci slavnostního ceremoniálu „Kdo tu cenu dostane? Hommage a Václav Havel“, jehož režie se ujal Vladimír Morávek, a který proběhne v brněnském Divadle Husa na provázku.

Cena Jindřicha Chalupeckého je prestižním oceněním českých výtvarných umělců do 35 let. Vznikla 27. května 1990 z iniciativy Václava Havla, akademického malíře Theodora Pištěka a básníka a výtvarného umělce Jiřího Koláře. Nese jméno předního českého teoretika a kritika výtvarného umění a literatury, filosofa a esejisty Jindřicha Chalupeckého. Vítěz získává finanční odměnu 50 tisíc českých korun, dále 100 tisíc českých korun na realizaci výstavy či katalogu a šestitýdenní stipendijní pobyt v New Yorku. Na vyhlašování a udílení cen se podílí také časopis Reflex, který stojí za vznikem Ceny diváků a organizuje aukci děl finalistů. Cenu diváků v podobě 30 tisíc českých korun vyhrává jeden z finalistů na základě hlasování na webových stránkách časopisu.

Co pro nás připravili finalisté v brněnském Domě pánů z Kunštátu letos? V první místnosti se nám představuje Vladimír Houdek jedenácti trochu monotónními velkoformátovými malbami v pro něj typické pochmurné barevnosti, do nichž vlepuje papírové plochy, na které maluje, a vznikají tak netradiční koláže. Další kroky nás vedou do černé místnosti ozářené obrovským plátnem, na něž je promítáno asi půlhodinové detektivně laděné video Adély Babanové s názvem Já tam mám tělo, inspirované skutečnou událostí.

Z kina vcházíme rovnou do místnosti s asi nejzajímavěji pojatou instalací jako takovou, za níž stojí ve finále již evergreenová umělecká dvojice David Böhm a Jiří Franta. Na první pohled prázdná místnost se žebříky, které návštěvníky zavedou k dalším, nad stropem ukrytým částem výstavy. Interaktivní hravé pojetí prostoru si podle reakcí získalo každého, kdo vystoupal po příčkách žebříku, aby objevil, co skrývají díry ve stropě. Další atrakcí byly vzájemně interagující tužky na různých koncích místnosti, které mohl kdokoli rozpohybovat kresbou na zeď či podlahu. Při vernisáži se dokonce nechal Jiří Franta zavřít do podhledu a diváci tak mohli v přímém přenosu sledovat kreslící ruku koukající otvorem ze stropu.

Finalista Richard Loskot pro výstavu vytvořil site specific instalaci poukazující na paralelní skutečnost. Na první pohled divák vnímá pouze skleněný stůl uprostřed místnosti a dvě skleněné desky. Až po chvilce zkoumání zjišťuje, že se v nich odráží obraz z oken tvořených obrazovkami. Obraz, který promítají, jde ale zahlédnout pouze v oněch odrazech skel. Poslední místnost zdobí klidná instalace fotografií Jiřího Thýna, do finále nominovaného již podruhé. Jeho fotografie ve stylu perspektivně geometrické abstrakce jsou tentokrát zaměřeny na budovu Slovenské národní galerie.

Čtěte všechny články na téma výstavaumění

Foto a zdroj: Cena Jindřicha Chalupeckého