30. března 2024 –– události –– Ondřej Krynek

Až do 8. září je možné v Retromuseum Cheb navštívit výstavu Keramické servisy od Bruselu po 70. léta, která přináší prostřednictvím velké osobní sbírky autorky výstavy ucelený pohled na období asi dvaceti let. Bohatý rozsah expozice je cenný mimo jiné i pro takzvané bruselské exponáty, které se po světové výstavě Expo v roce 1958 dostaly i do běžné produkce.

„Znárodněný keramický průmysl se od konce padesátých let snažil uspokojit zájem spotřebitelů o kvalitní nápojové a jídelní soupravy. Primárně to byl úkol porcelánového průmyslu, nicméně sortiment nápojových setů měla rozšířit i produkce keramiky, která navíc byla i cenově dostupnější. Výroba se soustředila v národním podniku Spojker s pobočkami v Teplicích a Znojmě a ve výrobním družstvu Keramo Kožlany, kde se tradičně produkovala keramika s mimořádně kvalitním střepem, tzv. bělina. Po úspěchu československého pavilonu na světové výstavě Expo 58 v Bruselu se díky práci mladých výtvarníků podařilo nový estetický styl, jemuž se dostalo označení bruselský, zavést i do průmyslové produkce. Výrobky těchto závodů se vyznačovaly jednoduchými ladnými tvary, pastelovou barevností a také odolností a funkčností,“ uvádí kurátorka výstavy Eva Ballová.

„V teplickém závodě se prosadil Milan Chlíbec se soupravami Diadém a Leona, Znojmo vyrábělo vkusné servisy, za nimiž stáli autoři, jejichž jména dnes neznáme. V Keramu Kožlany uspěla hlavně Jindřiška Radová s několika výraznými návrhy kávových servisů v různých barevných provedeních a s kultovním setem na servírování kakaa. V sedmdesátých letech je již patrný odklon od „bruselského“ stylu. Chybí nové kvalitní návrhy, začíná se vyrábět zboží podbízející se vkusu zákazníka – v Teplicích a Znojmě jsou to hrníčky se samolepkovými potisky a nádobí pro chalupáře. V Kožlanech byla výroba servisů dokonce zcela ukončena,“ dodávají.

Stejně jako se vrací móda vrací se i design a můžeme se dočkat návratu některých tvarů i vzorů, které dříve navrhovali designéři jako Milan Chlíbec, Jindřiška radová, Helena Mrázková, Carmen Říhová, Václav Tikal nebo Jaroslava Halířová-Prošková. Už tehdy se nebáli tvarů a hlavně barev. Pili z nich naše babičky a cenné se uchovaly především v soukromých sbírkách a muzeích jako vzpomínka na věhlas českého designu v letech dávno minulých.

Čtěte další články na téma výstavaretro

Foto a zdroj: Retromuseum Cheb