08.09.2008 –– architektura –– Pavel Dvořák

Česká republika by opět měla dohnat dobu supermoderní koncertní halou. Pražské Rudolfinum, které ve své době bylo první multikulturní budovou světa, nyní předčí Rejnok od architekta Jana Kaplického pro České Budějovice. Zajímalo nás jak se to má ve světě s obdobnými budovami v současnosti a připravili jsme krátký přehled.

Zdálo by se, že diváků klasické muziky v dnešní spíše konzumní společnosti ubývá. Na druhou strana, asi právě proto vznikají po celém světě, především ve velkých městech stánky klasické muziky, které nejen že využívají moderních akustických metod, ale především jsou to vrcholy designu a současných architektonických koncepcí vůbec. Nejde tedy už jen o požitek pro ucho, ale také požitek pro oko, který vytváří harmonii mezi zvukem a formou. Zde nabízíme přehled těch nejzajímavějších světových staveb hudebních sálů a filharmonií.

1963 – Německo – Berlínská filharmonie – Hans Scharoun: Základ
Základem vlastně pro všechny současné architekty, kteří se zabývají hudebními sály je Berlínská filharmonie od Hanse Scharnouna s 2440 sedadly dostavěná roku 1963, tedy již v odděleném západním Berlíně. Tento sál je vlastně první, striktně koncipovaný dle akustických pravidel, která jsou jakoby obalená betonem. Na akustice se podílel Lothar Cremer a oba jako první přišli s akustickým sálem, kde je jeviště umístěno uprostřed. Tato koncepce se i dnes zdá jako nejvhodnější.

1973 – Austrálie – Opera Sydney – Jørn Utzon: Symbol
Symbolem města Sydney se stala koncertní hala od dánského architekta Jørna Utzona. Ten byl před tímto projektem neznámý a proslul až když vyhrál veřejnou soutěž na tuto stavbu mezi více jak 300 návrhy. Budova zvenčí připomíná lastury, ovšem původní inspirace architekta byly plachty a pyramidy v Mexiku. Opera Sydney má ve světovém měřítku prvenství jako stavba, která se nejvíce prodražila oproti původnímu rozpočtu, a to skoro 100 krát. Pravdou ovšem zůstává, že mezi hudebníky je to nejméně populární budova. Není tam dost míst pro orchestr ani v jednom z šesti sálů – opera s 1547 sedadly, koncertní sál s 2679 sedadly, divadelní sál s 544 sedadly, konferenční sál s 398 sedadly a studio s 282 sedadly.

2002 – Itálie – Auditorium Řím – Renzo Piano: Blobs
Auditorium v Římě od Renza Piana, které je jedno z nejhezčích filharmonií vůbec, je postavené s přibližně 3000 sedadly kousek od centra, na místě konání Olympijských her 1960. Filharmonii tvoří tři budovy se třemi sály a čtvrtý uprostřed – jakoby venkovní amfiteátr dokola obklopený jednotlivými stavbami. Budovy připomínají jakoby obrovské trilobity, kteří ochraňují amfiteátr mezi nimi. Ne nadarmo, se Auditoriu říká Broučci, Želvičky, ale také Blobs (architekt Kaplický pracoval ve studiu Renza Piana tři roky). Jak říká sám autor – největší dobrodružství pro architekta je postavit koncertní sál.

2003 – USA – Walt Disney Concert Hall Los Angeles – Frank O. Gehry
Walt Disney koncertní sál s 2265 sedadly v Los Angeles nechal postavit architekt a sochař Frenk O. Gehry, který se otevřeně hlásí k inspiraci vnitřního rozložení v Scharounově sále v Berlíně. Na akustice sálu se podíleli Minoru Nagata a Lothar Cremer, kteří se prý nemohli shodnout. Ovšem obal tohoto sálu, tedy stavba zvenčí je na první pohled rozpoznatelným sochařským rukopisem Gehryho staveb, s pokroucenými, lesklými kvádry, které jsou známé již z jeho dřívějších prací.

2005 – Portugalsko – Casa da Música – Rem Koolhaas: Rodinný dům
Casa da Música ve městě Porto od OMA má 1300 sedadel ve velkém sálu a 350 v malém. Nezrealizovaný projekt rodinného domu Y2K od studia OMA, v čele s Remem Koolhaasem, během 3 týdnů přepracovali pro soutěž na koncertní budovu pro město Porto. Budově se říká Krystal z bílého betonu, drží se architektova programu Fuck the Context a je tedy výrazně kontrastní vůči okolní zástavbě. Proto bylo velmi nelehké stavbu prosadit, i přes to, že vyhrála ve výběrovém řízení. Stavba se může zařadit do směru dekonstruktivismus, kde není zcela jasná a viditelná nosná konstrukce.

2010 – Německo – Elbe Music Hall – Herzog & de Meuron: Doky
Německá Elbe Music Hall v Hamburgu od architektů Herzog & de Meuron má být dostavěna s 2400 sedadly v roce 2010. Jde o skvělý příklad, jak si na západ od nás váží svého industriálního dědictví. Staré doky, které by u nás zcela jistě každý developer zboural, v Hamburgu citlivě promění v zcela futuristickou budovu filharmonie. Z cihlového několikapatrového doku, který bude fungovat jako garáže trčí výrazná konstrukce evokující plachty lodí. Kontrast toho nového s tím starým funguje výtečně.

2012 – Francie – Philharmonie de Paris – Jean Nouvel: Bazén rtuti
Budova symfonie v Paříži od Nouvela, která by se měla dostavět v roce 2012, patří zcela do světa science-fiction. Sál pro 2400 diváků se nejčastěji přirovnává k bazénu ze rtuti. Rozložení hlediště, je jako již od dob Scharouna rozloženo do teras okolo jeviště. Jean Nouvel se pro tuto stavbu inspiroval při svém pobytu v horách poblíže Cannes. Celá budova je vlastně spletí ocelových ramp a ploch.

2013 – ČR – Českobudějovická koncertní hala – Jan Kaplický: Rejnok
Kaplického koncertní hala se dvěma sály dohromady pro 1400 diváků má stát v Českých Budějovicích. Projekt nejčastěji nazývaný Rejnok, byl veřejnosti představen krátce po oficiálním zamítnutí architektovy stavby Národní knihovny v Praze. Stavba má ve srovnání ve světovém měřítku mnohé zvláštnosti. Je to asi jediný návrh, který je určen k realizaci bez předchozí soutěže nebo výběrového řízení, určitě jediná stavba na kterou nejsou peníze a očekává se, že vše zaplatí Evropská unie či sponzoři. Při srovnání základních tendencí současných konceptů koncertních sálů s návrhem architekta Kaplického, se dá konstatovat, že neexistuje vlastně žádná jiná budova, která by měla jeviště v průčelí, a ne uprostřed obklopené hledištěm ze všech stran, což se zdá výhodnější především z hlediska dobré akustiky.

Asi jen velmi těžko budete hledat hlediště navržené tak aby nejlukrativnější  místa, jak po stránce poslechové tak výhledové, byla nahrazena středovým vstupním tunelem u obou sálů. Jinak je to ale hezká supermoderní, likvidně navržená, která kontrastně doplňuje historický kolorit města. Taková architektura zde výrazně chybí! Nepochopitelná se zdá jen obhajoba zcela evidentní inspirace v podmořském světě.

Čtěte samostatný článek o koncertní hale Rejnok od Jana Kaplického
Čtěte samostatný článek o křeslech Jana Kaplického pro Rejnoka

Foto a zdroj: Berliner Philharmoniker, Sydney Opera House, Auditorium Parco della Musica, Los Angeles Philharmonic, Casa da Música, Elbphilharmonie Concert Hall, Philharmonie de ParisFuture Systems